#1 Zakládání sborů nám pomáhá znovu si vyjasnit, čemu věříme a jak věříme

Zakládání sborů je občas vnímáno jako něco, co snad do života (identity) křesťana ani nepatří, popřípadě je to něco, co je nám hodně vzdálené. Domnívám se, že díky tomu, že se toto téma vytratilo z centra pozornosti většiny sborů/církví v naší zemi, přicházíme o zcela zásadní rozměr života křesťanského sboru s dopadem na každého z nás. Dnešní zamyšlení navazuje na úvodní článek celé toto série, kterou jsem nazval "(12x) Proč zakládat sbory?

Začnu osobně příběhem z místa, kde žiji. Maják si vybral jednu z několika možností, jak založit nový sbor a tou je vyslání 20 dospělých a minimálně tří připravených vedoucích (starších). Naší modlitbou a vyhlížením je, jak by Maják ve Vsetíně a okolí, mohl dosáhnout takové síly, že bude mít kapacitu vyslat každé tři roky 20 členný tým s cílem založit nový sbor.

Přetrhávání starých pout 

Takto vyslaný tým se ocitá na zelené louce. Jeho výsadou a také nutností je znovu definovat     a společně se dohodnout: Jak budeme jako církev žít? Jak se budeme spolu modlit? Jak budeme dávat finance? Jak se budeme starat o nové lidi? Čemu vlastně z Bible věříme, kdo je člověk, kdo je pro nás Bůh, kdo Kristus, kdo Duch svatý? Ježíš tomu říká nové měchy.

A právě nové měchy jsou obrovskou předností nových sborů – svoboda a zodpovědnost nastavit fungování a nové způsoby sboru jsou jejich hnacím motorem. Samozřejmě toto „palivo“ novosti a svobody po dvou, třech letech vyhoří, ale v počátku slouží tyto „přídavné motory“ k tomu, aby se nový sbor dostal na novou „oběžnou dráhu“ – kde pokud se to podaří – tak má sbor znovu nastavenou:

• srozumitelnost (jsme si jisti, že nám nekřesťané rozumí)

• smysluplnost (lidé rozumí a ví, proč a do čeho dávají své srdce, peníze a čas)

• vlastnictví (lidé se ke sboru chovají tak jako ke svému majetku či svým dětem)

• zaměření (víme, které věci děláme a víme, které věci nebudeme dělat)

Srozumitelnost, smysluplnost, osobní vlastnictví a zaměření – čtyři zásadní věci, které ve starších sborech (nad 10 let od založení) mají tendenci upadat a chřadnout. Tyto čtyři věci (když jsou ve sboru slabé) pokládám za jedno z největších ohrožení fungování dnešní církve  u nás. Díky absenci těchto čtyř zásadních hodnot – sbory přichází:

•  o své členy (jdou jinam)
•  o víru svých členů (nejdou nikam - což má na ně postupný a zhoubný vliv)
•  o nové lidi (nerozumí nám)

Čas od času je potřeba přetrhat stará pouta, která nás svazují, ničí naši kreativitu, brzdí náš pohyb, berou nám sílu. Myslím, že je lepší pravidelná obnova sborů skrze zakládání sborů než stádium, kdy je potřeba trhat stará pouta (pravidla, způsoby vedení, systémy, styl řeči, zavedené pořádky a řády) – která v minulosti fungovala pro generaci, která je nastavila. Je to už tak zařízené, že časem tyto původně dobré věci se mohou stát pouty – ty se pak musí přetrhnout. 

Zakládání sborů automaticky „nutí“ nový i mateřský sbor výše uvedené čtyři oblasti znovu       a znovu v pravidelných rytmech nastavovat a redefinovat – což může připomínat obdobu trhání pout, ale motiv, proč tyto praktické kroky udělat, je zcela jiný – ne přežití, ale růst.

Dan Hurta

PS: Takto rozumím prvnímu z dvanácti přesvědčení o zakládání sborů:
#1 Zakládání sborů nám pomáhá znovu si vyjasnit, čemu věříme a jak věříme

Úvodní článek této série "12x Proč zakládat sbory?" najdete na:
https://dan-hurta.blogspot.cz/2017/06/12x-proc-zakladame-sbory.html?spref=fb

(12x) PROČ ZAKLÁDÁME SBORY?

Pár vět, pár myšlenek,  které mi dávají směr, sílu a zaměření:

Zakládání sborů

Ø  pomáhá znovu si vyjasnit, čemu věříme a jak věříme

Ø  je o dávání, oběti, odvaze a pokoře

Ø  nás může zachránit od poflakování, hromadění majetku a rozvařeného života

Ø  je klíčovým nástrojem pro celkovou a průběžnou obnovu sborů stávajících

Ø  vede sbory k potřebě výchovy dalších vedoucích

Ø  je odpovědí na fakt, že většina sborů dosáhne svého početního vrcholu během prvních dvou desetiletí své existence

Ø  může řešit vaši neziskovou organizaci, když po letech evangelizace a budování mostů ke světu a mostů k církvi, se stanete církví (sborem)

Ø  je zásadním nástrojem pro početní růst křesťanů

Ø  přináší do Církve nové podněty, přístupy a způsoby, jak oslovovat evangeliem nové lidi

Ø  vznik nových sborů přitahuje vysoké procento podnikavých křesťanů, kteří si cení tvořivosti, rizika a orientace na budoucnost

Ø  je doplněním sborů již zavedených. Nesměřuje proti sborům starším a stabilním. Nicméně je dovede vyvést z nezdravé pohody a nadměrné stability

Ø  nevznikne jen tak

Před nějakým časem jsem se začal modlit za své širší okolí. Modlím se za oblast             od Krakova po Vídeň a od Pováží po Moravu. Na tomto území žije 18.5 milionu lidí. 

Modlím se za silné mateřské sbory, které zde vysílají ročně 52 skupin o 20 až 30 lidech, jejichž cílem a posláním je založit a vybudovat nové misijní sbory. Pro jednotlivce je to nedosažitelné, pro jeden mateřský sbor také, pro několik mateřských sborů a několik desítek vedoucích, to může být reálný cíl, či reálná cesta života.

Dan Hurta

PS: V příštích článcích zkusím rozepsat jednotlivé věty a pokusím se vysvětlit, proč stojí

      za to, o zakládání sborů usilovat. 

Teorie správy Církve bratrské – část 3: Znovunalezení smyslu

Naprostá většina sborů v naší zemi se opírá o nedělní setkání. Vize sborů není. Cílem sborů je pak další neděle. Vize (smysl, zaměření sboru) není ani diskutována ani vnímaná jako něco potřebného či biblického. Při slovech jako záměr, cíl, strategie, hodnocení – nám nabíhají na mysl nepříjemné představy s církví neslučitelné. Přitom každý sbor někdo někdy s nějakým jasným záměrem založil. Léta tento záměr však odnesla. Myšlenka, že každý sbor někdy vznikl a každý sbor taky někdy zanikne, nás neznepokojuje, protože věříme, že to prostě v našem případě ani není možné. A i kdyby, tak to přece nemůže být naše vina.

Máme tedy na jedné straně sbory, kde smysl jejich bytí není silný. Současně však tyto sbory cítí obrovskou křivdu, když je jejich členové postupně opouští a zamíří jinam. Málokdy se však zamyslí, zda tito lidé neodcházejí právě díky absenci smyslu. Věnovat se znovu nalezení smyslu, odpovědím na tyto otázky, však vyžaduje odvahu -  proces obnovy, přiznání si pravdy, přehodnocení zvyků, včetně těch, o kterých jsme si mysleli, že jsou neměnné.

Ve stejnou dobu úpadku smyslu a záměrů jednotlivých sborů, přišlo charismatické hnutí, které přineslo důraz na pocity. V tomto přelomu jsme v kombinaci s postmoderní dobou ztratili důraz na teologii a Písmo. Porozumění Písmu a teologii se stalo povrchní záležitostí, nevyžadující poctivé vzdělávání ani těch, kdo církev vedou (například starších sborů). Důraz na pocity přinesl vnímání osoby Ježíše především jako člověka, přičemž Jeho božství zůstává téměř nepovšimnuté. Odtud již není daleko k tomu, že: "Ježíš je pro mne především kamarádem, přítelem, který vše a vždy pochopí" (včetně mých opakujících se hříchů – jako je opilství, sex mimo manželství, chamtivost, lenost, …). "Ježíš je tu pro mne, vždy mi rozumí a vždy mě potěší." Potom prohlášení Písma: „Kristus je Pán“ se jeví mnohým z nás, jako nesrozumitelné, protože kdybychom to měli vzít jako bernou minci – mohlo by to mít vliv na naše chování, způsob života, pocity – a takto drastické vyvedení ze zóny bezpečí si nepřipouštíme.

Dávám k  přemýšlení, zda právě dnes, (kdy si začínáme znovu uvědomovat potřebu znovu nalezení smyslu, potřebu misie a teologie), před nás Duch svatý nestaví výzvu k obnově sborů a zakládání sborů nových? Obě dvě "aktivity" vyžadují proces, kvalitně připravené a zralé vedoucí. Obě dvě aktivity mají ve své podstatě zabudované obnovující, reformační procesy, které po sto letech existence (můj názor) velmi potřebujeme. Je otázkou, zda tuto potřebu změny vnímáme nebo ne.

Myšlenka nových sborů mobilizuje nové vedoucí, včetně touhy studovat teologii (novým způsobem, jinou formou než tomu bylo v minulosti), je tu příležitost získat desítky nových vedoucích. Myšlenka obnovy sborů je nadějí pro ty, kdo naději po smyslu ve svých sborech již ztrácejí.

Která cesta je snadnější? Založit sbor nový nebo obnovit ten původní? Nevím. Obojí vyžaduje odvahu, práci a záměr, obojí vyžaduje peníze, obojí vyžaduje vás. Obojí však stojí za to, i když to vezme léta.
Zůstat nečinnými nevyžaduje nic, jen vaši mysl to neutuží a další generaci ve sboru zřejmě neudrží.


Dan Hurta, Vsetín 29. 11. 2016


Dovolil jsem si nadhodit tři články, kde popisuji, jak vidím celek. Dále v této sérii nyní nebudu pokračovat. Vede mne to totiž příliš k vymezovaní.  Raději budu obdobná témata přinášet jinou cestou.

Příště: CB Maják - Sbor na více místech - část 1. Proč děláme, co děláme?

PS: Jsem členem Církve bratrské. Vážím si každého, kdo se podílí na tvorbě této denominace. Jde mi o to, abychom mohli spolu diskutovat a vzájemně se posouvat blíže k naplnění poslání, které nám bylo Kristem společně svěřeno. Jde mi o to otevírat diskusi + přidat nástin možné cesty. Budu rád za Vaše názory sdělené budující formou, tak jako budu rád, když se pod Váš příspěvek podepíšete. 

Teorie správy Církve bratrské – část 2. Nechoďte do církve - buďte církví

Ježíš nám přikázal činit učedníky. Na tom se shodneme, tak jako se rychle shodneme na tom,
že církev ve střední Evropě prožívá krizi výsledků.  

Nemáme učedníky – následovníky Krista – moc se nám v této oblasti nedaří.

Růst sborů je nevelký až minimální; pravdivěji situaci vystihuje slovo – stagnace. Tento již letitý stav můžeme přijmout jako neměnný fakt a říci, že s tím nic nenaděláme. Druhou reakcí je nevzdat hledání a úsilí jak tento stav změnit. Chci patřit celoživotně do té druhé kategorie.

Mohou být tyto kroky pomocí?

Domnívám se, že většina z nás si plete nedělní dopolední bohoslužbu s církví.  Do nedělních dopolední vkládáme naprostou většinu našich očekávání od toho, co církev je. Do bohoslužeb dáváme většinu energie kazatelů, hudebníků, spolupracovníků a financí (budova, platy sloužících). Současně bohoslužbu vnímáme jako místo vyjádření naší zbožnosti, uctívání a vztahu s Bohem.

Bohoslužba ale není církev. Bohoslužba je jen jedním z prvků církve. 

Nějak omylem se soustředíme hlavně na to, jak dělat dobrou bohoslužbu a ne na to, jak dobře "dělat"(vychovávat, získávat) učedníky. Zdraví sboru poměřujeme počtem přítomných na bohoslužbě, ne počtem osob zapojených do učednictví. Moc nevíme, neumíme popsat výsledek činění učedníků – jak takový člověk vypadá, a nevíme, jaké jsou kroky k tomuto výsledku.

Učednictví je o vztazích. Vztah je základem učednictví. Proto Ježíš žil intenzivně s učedníky - to byl silný vliv. A zde je také možné východisko. Snižme očekávání od bohoslužeb (kázání, chval)

a zvyšme naše osobní zapojení do vztahů s lidmi, kteří nejsou ještě křesťany. Obvykle se vztahy prohlubují u jídla, při práci a během odpočinku.

Vztahů se však bojíme – protože vztahy s druhými (na rozdíl od projektů) nemáme pod kontrolou časovou, finanční ani emocionální. Obecně křesťanský projekt (festival, úklid města, koncert, …)

má začátek a má konec. Jde spočítat kolik času a financí mi zabere. Dle toho se rozhodnu, 

zda pozvání do projektu přijmu či ne.  Učednictví nám toto bezpečí nenabídne. Učednictví neprobíhá tak snadno, stojí nás mnohem více – tak jako Ježíše hodně – stojí nás to úsilí, sebeuskromnění, spoustu vaření, nádobí, hodně času, slz, fyzické pomoci, peněz; stojí nás to soukromí - mít doma hosty, často přes noc a někdy i na týden či měsíc. 

Nechce se nám uvěřit, že by to Bůh takto myslel – učednictví jsme si zduchovnili a nyní čekáme na průlom (rozuměj – Bůh zařídí probuzení bez nás), vylití Ducha (rozuměj – Bůh si přivede lidi k sobě bez nás), proroctví (rozuměj …).

Proto si větu „Nechoďte do církve – buďte církví“ dovedu představit jako námi zvolené motto CB, které by vhodně doplnilo vizi "Zakládání a obnova sborů". Ale to nestačí, pokud se toto motto nestane nedílnou součástí života jak mého, tak vašeho.

Nenechme se uzamknout a ukolébat naší nedělní církví, kde se může začít  postupně věřit, že vše potřebné pro život křesťana se uděje tady a nyní. Ne že by to nebylo pohodlné, ale mimo by to bylo určitě. Odmítněme dualismus v nás, kdy máme tendenci mít dvě tváře – tu nedělní a pak tu všední,     kdy dělíme život na ten křesťanský a pak na ten civilní, na ten Pána Boha a na ten můj. Odmítněme sílící zvyk, že jen v budovách k tomu určených se odehrává to hlavní. Přidejme k našemu nedělnímu dopoledni i těch zbylých šest dní v týdnu. Nechoďme do církve – buďme církví!

Vždyť: Budoucnost církve je na žni - ne ve stodole.

Dan Hurta, Vsetín 23. 11. 2016

PS: Jsem členem Církve bratrské a chci jim být i nadále.Vážím si každého, kdo se podílí na tvorbě této denominace. Jde mi o to, abychom mohli spolu diskutovat a vzájemně se posouvat blíže k naplnění poslání, které nám bylo Kristem společně svěřeno. Jde mi o to otevírat diskusi + přidat nástin možné cesty. Budu rád, za Vaše názory sdělené budující formou.

Teorie správy Církve bratrské – část 1. Vize a smysl

Situace:

Výkon, služba, rozsah povinností, forma fungování Rady CB  - to vše je nastaveno na kapacitu cca 50 sborů. CB má dnes však téměř 80 sborů. Absolutně chybí kapacita na dalších 30 nových sborů. Členové Rady CB pracují na plný výkon, často do roztrhání těla, ale to nestačí. Přetíženost je viditelná. Ještě větším výkonem se situace nevyřeší. Připomíná mi to jízdu v autě, kdy jedete na dvojku 100 km/h (vše se třepe, motor křičí a je blízko zničení) a já přitom potřebuji jet 130 km/hod. Je nutné přeřadit.  Jinak motor exploduje  -  a díky tomu se ještě může vážně zranit jak řidič, tak posádka vozidla.

Co je oním přeřazením?

Nutnost stanovení vize a priorit.

Domnívám se, že pouze evangelizace – může sjednotit Církev bratrskou. Není jiná moc, která by dovedla denominaci k jednotě než evangelizace: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky …“ Jakoby symbolicky s ukončením aktivní služby Billyho Grahama skončil a ustoupil v západním světě význam evangelizace skrze „stadiony“. Duch svatý však staví do popředí jiný způsob evangelizace a tím je Zakládání nových sborů a Obnova těch původních. Oba tyto způsoby jsou o evangelizaci a misii. Evangelizace je podstatou založení nového sboru. Podstatou obnovy sboru je znovu nalezení misie, což předpokládá také opravu bolavých a nefunkčních míst stagnujících sborů. Obojí - jak zakládání sborů, tak obnovu církve, vede Duch svatý, bez něj jsou to jen lidské projekty.

Vizí Církve bratrské by měla být evangelizace a misie. Z této pravdy Bible je potřeba se začít opět těšit, radovat – přestat se jí bát; je potřeba této pravdě znovu uvěřit. Pokud není v centru jednotlivce, skupinky, skupiny, stanice, sboru, Církve bratrské – „rvačka“ o neznovuzrozené lidi (evangelizace), tak jsme mimo Písmo, mimo porozumění Kristu. Bez toho se jako církev máme tendenci zaměřit pouze na kulturu, ekumenu, politickou angažovanost, pravidla atd. (což nemusí být špatné věci, 

ale nejsou to ty nosné).

Pojďme se shodnout, že vizí Církve bratrské bude znovu evangelizace a zápas o ztracené. 
To neznamená, že jsme vše v této oblasti vše vzdali, že nejsou sbory, které naplno pracují, ale není to ani tak, že můžeme být celkově spokojeni. Pokud bychom toto mezi sebou znovu potvrdili, pak rolí Rady CB by na prvním místě byla služba vedením v:

Zakládání sborů a obnově sborů

K tomu je potřeba stanovit jasné priority, které podporují tuto vizi, tento úkol:

1) Zakládání sborů a obnova sborů

2) Rekruting a výchova nových vedoucích

3) Celonárodní práce s dorostem a mládeží

4) Zvětšení kapacity Rady CB + reorganizace návazných systémů

Do této vize je potřeba nasměrovat, investovat v dalších čtyřech letech naprostou většinu energie, kterou máme. Takto ohraničená a jasná vize přinese do církve opět SMYSL. Protože smysl proč věci děláme, jak děláme a kam míříme – se částečně vytratil. Ztráta smyslu nás připravila o mnohé. 

Znovu nalezení smyslu a jednoty v evangelizaci odkryje netušené lidské zdroje, finanční zdroje, 

ale hlavně ovoce víry viditelné v zachráněných lidech.

Dan Hurta, Vsetín 17. 11. 2016

PS: Jsem členem Církve bratrské a chci jim být i nadále.Vážím si každého, kdo se podílí na tvorbě této denominace. Jde mi o to, abychom mohli spolu diskutovat a vzájemně se posouvat blíže k naplnění poslání, které nám bylo Kristem společně svěřeno. Nejde mi o kladení nášlapných min nebo o to, že jsem snědl všechnu moudrost. Jde mi o to otevírat diskusi + přidat nástin možné cesty. Budu rád, za Vaše názory sdělené budující formou.

Příště: Teorie správy Církve bratrské – část 2. Motto: „Nechoďte do církve – buďte církví“