Teorie správy Církve bratrské – část 3: Znovunalezení smyslu

Naprostá většina sborů v naší zemi se opírá o nedělní setkání. Vize sborů není. Cílem sborů je pak další neděle. Vize (smysl, zaměření sboru) není ani diskutována ani vnímaná jako něco potřebného či biblického. Při slovech jako záměr, cíl, strategie, hodnocení – nám nabíhají na mysl nepříjemné představy s církví neslučitelné. Přitom každý sbor někdo někdy s nějakým jasným záměrem založil. Léta tento záměr však odnesla. Myšlenka, že každý sbor někdy vznikl a každý sbor taky někdy zanikne, nás neznepokojuje, protože věříme, že to prostě v našem případě ani není možné. A i kdyby, tak to přece nemůže být naše vina.

Máme tedy na jedné straně sbory, kde smysl jejich bytí není silný. Současně však tyto sbory cítí obrovskou křivdu, když je jejich členové postupně opouští a zamíří jinam. Málokdy se však zamyslí, zda tito lidé neodcházejí právě díky absenci smyslu. Věnovat se znovu nalezení smyslu, odpovědím na tyto otázky, však vyžaduje odvahu -  proces obnovy, přiznání si pravdy, přehodnocení zvyků, včetně těch, o kterých jsme si mysleli, že jsou neměnné.

Ve stejnou dobu úpadku smyslu a záměrů jednotlivých sborů, přišlo charismatické hnutí, které přineslo důraz na pocity. V tomto přelomu jsme v kombinaci s postmoderní dobou ztratili důraz na teologii a Písmo. Porozumění Písmu a teologii se stalo povrchní záležitostí, nevyžadující poctivé vzdělávání ani těch, kdo církev vedou (například starších sborů). Důraz na pocity přinesl vnímání osoby Ježíše především jako člověka, přičemž Jeho božství zůstává téměř nepovšimnuté. Odtud již není daleko k tomu, že: "Ježíš je pro mne především kamarádem, přítelem, který vše a vždy pochopí" (včetně mých opakujících se hříchů – jako je opilství, sex mimo manželství, chamtivost, lenost, …). "Ježíš je tu pro mne, vždy mi rozumí a vždy mě potěší." Potom prohlášení Písma: „Kristus je Pán“ se jeví mnohým z nás, jako nesrozumitelné, protože kdybychom to měli vzít jako bernou minci – mohlo by to mít vliv na naše chování, způsob života, pocity – a takto drastické vyvedení ze zóny bezpečí si nepřipouštíme.

Dávám k  přemýšlení, zda právě dnes, (kdy si začínáme znovu uvědomovat potřebu znovu nalezení smyslu, potřebu misie a teologie), před nás Duch svatý nestaví výzvu k obnově sborů a zakládání sborů nových? Obě dvě "aktivity" vyžadují proces, kvalitně připravené a zralé vedoucí. Obě dvě aktivity mají ve své podstatě zabudované obnovující, reformační procesy, které po sto letech existence (můj názor) velmi potřebujeme. Je otázkou, zda tuto potřebu změny vnímáme nebo ne.

Myšlenka nových sborů mobilizuje nové vedoucí, včetně touhy studovat teologii (novým způsobem, jinou formou než tomu bylo v minulosti), je tu příležitost získat desítky nových vedoucích. Myšlenka obnovy sborů je nadějí pro ty, kdo naději po smyslu ve svých sborech již ztrácejí.

Která cesta je snadnější? Založit sbor nový nebo obnovit ten původní? Nevím. Obojí vyžaduje odvahu, práci a záměr, obojí vyžaduje peníze, obojí vyžaduje vás. Obojí však stojí za to, i když to vezme léta.
Zůstat nečinnými nevyžaduje nic, jen vaši mysl to neutuží a další generaci ve sboru zřejmě neudrží.


Dan Hurta, Vsetín 29. 11. 2016


Dovolil jsem si nadhodit tři články, kde popisuji, jak vidím celek. Dále v této sérii nyní nebudu pokračovat. Vede mne to totiž příliš k vymezovaní.  Raději budu obdobná témata přinášet jinou cestou.

Příště: CB Maják - Sbor na více místech - část 1. Proč děláme, co děláme?

PS: Jsem členem Církve bratrské. Vážím si každého, kdo se podílí na tvorbě této denominace. Jde mi o to, abychom mohli spolu diskutovat a vzájemně se posouvat blíže k naplnění poslání, které nám bylo Kristem společně svěřeno. Jde mi o to otevírat diskusi + přidat nástin možné cesty. Budu rád za Vaše názory sdělené budující formou, tak jako budu rád, když se pod Váš příspěvek podepíšete.